29. den: Skoro poslední den

Dnes přišel můj velký den, dnes jsem posterovou sekci obohatil svou účastí. Naprosto překvapivě jsem jí nevyhrál… Tak snad jindy, nebo jinde. Pak byl vybrán příští pořadatel konference – Španělsko a tím byl program akce vyčerpán, tedy až na gala dinner.
Ta se konala v centru města, kam jsme byli přepraveni autobusy. Už v průběhu dne nás pořadatelé varovali, že bude chladno a opravdu těch 14 stupňů asi bylo. Večeře byla pod širým nebem, ale asi na nejlepším místě v Guadalajaře. Místní tomu říkají kaple, ale rozhodně to kaple nebyla. Byla to budova na konci velkého a širokého bulváru, táhnoucího se prakticky od zócala k Plaza mariachi.
Hned po vstupu mě uchvátily další orozcovy industriálně-socialisticky-brutální murály. Byl jsem naprosto ohromen, ty v Ciudad de Mexico jsou proti těm místním opravdu spíš omalovánky pro děti. Nicméně né každý je fandou této formy umění, například Honza mi z toho přišel vyloženě otrávený. Samotná gala večeře byla docela fajn. Žádná torta, ale pořádný flák masa. Ovšem já bych uvítal, kdyby zbytek talíře zasypali bramborama. Už během večeře začal bohatý program. Opět tanečky a různé střídající se kapely. Ovšem v Casa Heradura se mi líbilo víc, tam to bylo takové bezprostřednější. Co ale pořadatelé nezvládli, byl závěr. Né nadarmo se říká, že méně je někdy více. Bylo by to celé fajn, kdyby to bylo tak o 4 hodiny kratší, tedy kdyby se končilo před půlnocí. Takhle jsem byl strašně ospalý a promrzlý. Dobrý dojem ze začátku se vytratil.