28. den: Tequila tour

Během dne se opět děla spousta věcí. Třeba se změnila strava z mexického pokusu o evropské jídlo na čistě mexické placky se vším. Ovšem to podstatné se dělo odpoledne. Pořadatelé pro nás na dnešek připravili tequila tour za deset dolarů. V autobuse na nás čekal oběd – obložená sladká houska, bramborovej salát, muffin, jablko a nápoj. Kromě salátu a jablka všechno sladké. Seděl jsem s Fernandem, je to diabetik a bylo mi ho docela líto. Cestou jsem se od něj dozvěděl, že nejčastější příčinou úmrtí v Mexiku je cukrovka. Překvapivě…
Za asi třičvrtě hodiny jsme dorazili do hlavního města tequily s pěkným názvem – Tequila (ach ta latinoamerická fantazie). Hned u vchodu jsme dostali jejich novinku – plechovku, ve které je tequila a voda s různou příchutí. Já jsem nafasoval tuším mango. Docela sajrajt. Po chvilce na sluníčku začala prohlídka. Nejprve nám opálený chlapec v bílých šatech a s kloboukem od obzoru k obzoru ukázal, jak se sklízí agáve. Pak se pokračovalo ochutnávkou již částečně zpracovaného kaktusu. Docela dobré, podobné jako u výroby mezcalu, akorát to nechutná po kouři. No a co se týče vlastní technologie – vaří se to, smaží se to, chladí se to, leje se to, pije se to. Personál z Casa Herradura byl dokonce připraven i na to, že mu na exkurzi jedou účastníci 12. Světové konference o anaerobní fermentaci (pořádané pod světovou asociací pro vodu) včetně největších es v oboru. Chlapík co dával výklad o čištění odpadních vod z výroby obstál (což jsem vzhledem k úrovni péče o vodu v Mexiku nečekal).
Prohlídka pokračovala ve staré části a viděli jsme, jak se to dělalo dřív. Vcelku stejné jako dnes, akorát bez nerezu, bagru a drtiče. Pak následovala ukázka místního, prý populárního sportu, který spočíval v tom, že děvčata v krojích jezdila divoce na koních. Takový koňský freestyle… Po tomto vystoupení konečně přišlo to, na co jsme se těšili asi nejvíc – večeře. Jako předkrm byla torta ahogada. To je houska plněná třeba masem a od běžné torty se liší tím, že je politá kečupovitou omáčkou. Chutná to přesně tak jak to zní. Naštěstí jsme byli zásobováni dostatečným množstvím tequily. Jako nápoj vhodný k zapíjení tequily nám číšník doporučil a také dodal sangritu. Hustší nápoj z rajčat a citronu, s obrovským množstvím soli. Samotné docela hnus, ale v kombinaci s kaktusovou kořalkou překvapivě dobré. Večeře byla tradičně mexická, tedy plackovitá, ale dalo se to.
Ovšem co bylo naprosto úžasné, byl společenský program. Zahráli nám úžasní Mariachis, po nich byla ukázka tanců, taktéž výborná, stejně jako chlapíci s lasy, kteří dokonce zapojili do vystoupení i publikum. Po setmění se celá akce zvrhla v jednu velkou párty s mexickou hudbou. Paráda.
Po návratu do Guadalajary zatoužila Jana po další tequile. Šli jsme do naší oblíbené La Playita (nebo tak nějak), kde ale tequilu neměli. Za to měli michelada, nebo tak nějak. To je naprosto šílený pití z piva soli, limetky a chili. Sajrajt, ale za ochutnávku to stálo.