Protoze v mori zelva nebyla, vyrazili jsme znovu na cenotu. Tentokrat na Grand Cenote asi dva kilometry od Tulumu. Vstupny bez pristroju bylo za pouhych 100 pesos. Sice je to nejdrazsi koupani v Mexiku, ale kdyz je ten skoro posledni den...
Hned za branou nas privital dest. Sestup do hlubin jsme urychlili a schovali se pod prvni a asi jediny vhodny previs. Voda byla ledova, ale prece nebudeme za stovku stat na brehu. Jinak to byla uplne bezna cenota - pruzracna voda, podvodni krapniky, rybicky, zelvy. U brehu rostla vodni kvetena, do ktere co chvili zabloudila drobna rybka a cas od casu zpod potopeneho listu vysrtcila svou zvedavou hlavu vodni zelva. Francouze na brehu obtezovaly prekrasne vazky a vsechny nas kousali do nohou nenasytni mexicti mravenci. Proste idilka.
Zelva, kterou Adam nalezl pod vysokou vodni rostlinou, zprvu predstirala rasou porostly kamen. Nicmene pote, co ji Jindrich chytil za bok, zacala zelva svyma drobnyma nozkama divoce padlovat, i zzelelo se mi ji a nechal jsem ji v klidu odplout do bezpecnych hlubin jeskyne, ackoli jsem tim ochudil nas trochu nudny jidelnicek o zelvi polevku.
Poklidnou atmosferu cenoty rusili pouze Francouzi a skupina potapecu, kteri nasadili dychaci pristroje na sve cerne neopreny a zmizeli kdesi v temnych hlubinach podzemni reky, tam kam zmizela i nase zelva.
No a potom jsme uz jeli jen nakoupit, snist jidlo, naposled si prohlidnout mesto, zabalit a spat.
Casne rano mirime na letiste do Cancunu a odtud do Ciudad de Mexico, kde se cesty nasi skupinky rozdeli, ale o tom snad az nekdy jindy.
pátek 29. října 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
No, když jste přišli o želví polívku, tak jste si mohli dát polívku Francouzskou. Ta taky není špatná ;)
OdpovědětVymazatspolek anonymních kanibalů