Rano snidane, rychly presun na camionetu a odjezd na celodenni vylet za 200 pesos. Puvodni plan byl jet jen na Hierve el Agua, ale protoze tam ted nejezdi autobus, vyuzili jsme sluzeb jedine cestovky, ktera byla ochotna tam jet.
Abychom neprozradili tajne informace, napisu jen, ze jeden clen vypravy, rikejme mu pan L, prokazal velkeho obchodniho ducha. Pri nakupu suvenyru kyvnul na prvni nabizenou cenu, coz prodavacku vyvedlo natolik z miry, ze se zakoktala a ptala se jestli to opravdu za ty penize chce. Pan L ji presvedcil ze jo a zaplatil.
Program je tedy pestrejsi. Prvne se jedeme podivat na tkalcovnu kobercu a podobnych veci z vlny. Vsechno delaji rucne, od prani vlny, pres barveni (pouzivaji rostliny, slupky z granatovych jablek, indigo a parazity z kaktusu), po vlastni tkani. Celkem pekne, jenze program je nabity - jedeme dal.
Jestli pamatujete na me obavy ze sesuvu pudy, tak ted jsme si je prohlidli pekne z blizka. Cesta na Hierve el Agua stoupala a stoupala a stoupala po uboci hor. No to si asi nepredstavite, ale: z jedny strany se stridal sraz a castecne vytezene sesuvy, z druhe byl krasny vyhled na sesuvy kdesi asi 200 m pod nami. Podle GPS jsme spocitali, ze stoupani ma 50 % (samozrejme jsme jeli po serpentynach, ale nebylo to o mnoho lepsi). Ani pohled dopredu nas prilis neuklidnil - silnice nemela asfalt, ale zato mela plno krasnych velkych kamenu, ktere se stridaly s hlubokymi vymoly a vse doplnovaly potucky krizujici cestu a padajici do hlubin. Jeste nez jsme dorazili k cili, potkali jsme mistni silnicare. Behem patnacti minut odstranili dvoumetrovy vykop a opravili silnici. Nicmene nase dodavka stejne zapadla, ale parta silnych silnicaru nas vytlacila. Pak uz stacilo jen sjet z kopce a byli jsme na miste.
Hierve el Agua je prirodni koupaliste, spojene s krapnikovou jeskyni bez jeskyne a asi jedine misto, kde muzete z prirodniho bazenu pozorovat policka kaktusu a kukurice kdesi 400 m pod vami. No byla to naprosta parada, vsak uvidite na fotkach. Pokud se sem nekdo chystate, pamatujte na plavky a ze hodina, kterou jsme tam byli my, je zalostne malo.
Dalsim bodem byla Mitla. Reklo by se, dalsi Indiani, ale bylo to celkem pekne a hlavne jine. Pak nasledoval veceroobed. Byla to celkem past na turisty. Zavezli nas do restaurace a dali nam jidelnicek bez cen. Jidlo bylo vynikajici - Mole Rojo i Mole Verde muzeme doporucit. Jidlo melo 3 chody a stalo asi 200 ceskych, coz je na Mexiko docela dost.
Dalsi pasti byla prohlidka palirny mezcalu. Samotna prohlidka byla docela zajimava, dokonce jsme dostali ochutnat upeceny kousek agave, coz je surovina pro vyrobu mezcalu. Pak jsme dostali i ochutnat z peti druhu, vcetne stavicky pro kojence (normalni mezcal ma 40 % a pije se s paprikou a citronem). Pak prisel psychologicky natlak, ale statecne jsme mu celili a nic si tu nekoupili - meli to asi o 30 % drazsi nez ve meste.
Poslednim bodem nasi dnesni cesty byla prohlidka nejsirsiho stromu siroko daleko. Mel 58 m v obvodu a vzhledem k tomu, ze mel vcera narozeniny, byl ovesen uplne vsim, co takovy strom muze k zivotu potrebovat, jako treba tortila, kosile, klobouk, ovoce, flaska s alkoholem, boty a tak.
Po navratu do Oaxaky jsme si koupili jizdenku na camionetu do Pochutly a tesime se k mori. Pak nasledovaly jen tradicni bramburky a trilitrovka limonady.
úterý 12. října 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
Jojo v panu LP se obchodnik nezapre, uz tu pro nej chystam nejaky veci na prodej, tak at tam moc neutraci :-). Ale zase na druhou stranu je obdivuhodny, ze si z palirny neodvez sud mezcalu.
OdpovědětVymazatZdravim a pozdravuji. El Carne
My jsme v Hierve el Agua, stanovali, takze jsme tam v podstate stravili cely den. Byla to jedna z nej zastavek. Navstivili jsme domaci palirnu mezcalu, kde jsme koupili mezcal v plastovych lahvich za nejakou smesnou cenu.
OdpovědětVymazatAle ta cesta tam, to byl fakt horor, pamatuju si, ze na cestu zpatky jsem se musela posilnit tim mezcalem z palirny, abych do te dodavky mela vubec odvahu vlest...
Eva