4. Den: hasta el cielo

Budto tu tak pozde svita, nebo porad vstavame tak brzy. Za svitani uz jsme na nadrazi poniente. Po chvilce hledani kupujeme listky do Raices za 77 pesos. Poloprazdnym autobusem stoupame smerem na tolucu. Cesta je opet pestra, vidime jak opravdu hnusne domy, bez omitky a skel v oknech, tak i mrakodrapy. Teda vidime, kvuli smogu je viditelnost asi do kilometru, urcite ne vic. Smog je tu velky problem, ze nas stale pali oci, ale 3/4 vypravy jiz zaznamenzly unik krve nosem.
Asi po dvaceti minutach jizdy zacina les, nicmene smog se tahne az do Tolucy,kde je snad jeste nesnesitelnejsi. Po dvou hodinach prijizdime do Raices (3500 m). Inspirovani clankem taxikem do oblak vyrazime do nejblyzsiho obchodu a ptame se po odvozu na Nevado de Toluca. Pry ten co jezdi je v praci. Nevadi jdeme o obchod dal. Tak pani u kurat pry bude vedet. Sli jsme tedy k pani co usrihavala drapky z kurecich paratu. Ta nas poslala do zeleniny, kde jsme se dozvedeli ze mame jit pesky. No zkusili jsme i posledni obchod. Pani poslala kluka, kluk prived tatu, tata privez auto, nebo kdysi to auto bylo. Palubni deska neukazovalala nic, tlumice vypovedeli sluzbu jiz pred lety a vyfuk byl asi zausren dovnitr, ale mexicka vlajecka na kapote nechybela. Rekl si o 450 za odvoz dve hodiny cekani a navrat. Pro 4 lidi to bylo skoro zadarmo a tak jsme jeli, teda ne ze by byla jina moznost. Polni se vesele vinula vzhuru, po dvaceti minutach skoncil les a oteverely se nam nadherne vyhledy. Za dalsich dvacet minut jsme na parkovisti. Dal musime pesky. Ridky vzduch nam zrovna nesed a chvilku trvalo nez se nam prestala tocit hlava. Do sedla, nejvyssiho bodu (4300 m ) to bylo asi 500 m. Dal jsme sestoupili do krateru k jezerum slunce a mesice (jak jinak v Mexiku). Okruh kolem jezer a vystup do sedla nam zabral zhruba dve hodiny, pro cloveka vysokym nadmorskym vyskam to bylo trochu narocnejsi, ale o nic horsi nez vystup na klet. Navic spousty nadsencu nahorela behaly a jezdili na kole. Na zpatecni ceste nas prepadl mrak a prekrasne modrou oblohu zahalil prizemni mlhou. No na pocasi jsme meli kliku. Tak jeste foto s soferem u auta a odjezd.
Cesta dolu je veselejsi. Krome dvou autobusu a cyklusty, ktery nas predjel, potkavame i policejni kontrolu. Plicajt se sofera pta, jestli nahodou nedela taxika. Ten odpovida, ze ne, ze veze rodinu na vylet, ze jsme bratranci a sestrenice. Pak se pratelsky poplacaji a pokracujeme. Vylozil nas v opet v Raices, kde po jsme si asi po ctvrt hodine stopli autobus. Cesta zpet je trochu levnejsi, jen za pade. Jenze kdyz pristoupil revizor a my nemeli listek, ukazalo se proc asi. Nicmene revizorovi stacilo rict, ze jsme zadny nedostali a zase bylo vse v poradku. Po navratu zjistujeme, ze rozptylove podminky se nezlepsily.
A protoze je dnes sobota zrejme se na vytouzeny odjezd moc nevyspime. Cele mesto je plne lidi, hudby, ramusu a klasonu.