21. den Sian Kaan

Jak jsem slibili, tak jsme splnili. Koupili jsme si vylet do rezervace Sian Kaan u cesiaku coz je asi neco jako sprava parku, nebo tak neco. Dodavka nas vyzvedla v pul devaty. Uz tam sedeli dva germani, pribrali jsme jeste Americanku, tri Francouze, dva Italy a vyrazili po silnici na Punta Allen. Mozna je dobre, ze jsme toto misto z programu vyskrtli, protoze cesta je silena a dojet 4 km k cesiak centru nam trva asi pul hodiny.
Maji pekny domecek, ze strechy je pekny vyhled na more a take na lagunu na druhe strane. Cesta na Puntu vede vlastne takovym pomerne uzkym pruhem pevniny mezi morem a lagunou s brakickou vodou, Kolem cesty je spousta palem a dalsich rostlin a cele je to moc pekne.
Nejprve na nas pruvodce Ben povida o parku: kolik tam hnizdi kormoranu, pelikanu a komaru, jak je park velky, jake biotopy tam jsou, kde je morska voda, kde brakicka a kde sladka a jake maji nejvetsi krokodyly.
Pak odchazime k lagune, kde nastupujeme do lodi. Vsichni Cesi maji jit do leve lode. Jeste k nam prisedaji Italove a zkuseny kapitan vyplouva. Protoze jsem pred tim nikdy nejel na motorovem clunu, je hopsani na vlnach celkem zazitek. Pomerne velikou lagunu zdolavame behem chvilky a prijizdime mezi ostruvky mangrovniku, ktery se po par stech metrech rozrusta natolik, ze uz jedeme jen jakymsi kanalem. Ben nam nadsene ukazuje rostliny zijici v symbioze s jinym rostim, pribuzne ananasu, kaktusy, ptaky a termitiste visici nad vodou. Jak se voda stava stale vice sladkou, meni se i jeji barva: z olivove hnede laguny jsme vjeli do mangrovnikem dohneda zabarveneho kanalu a barva prechazela az do slabe modrozelene, temer cire sladke vody.
Kanal se stale zuzuje a cesta je stale klikatejsi, ale nas kapitan si s tim umi hrave poradit a klickujeme proti proudu (kanal se totiz cestou zmenil v ricku s docela silnym proudem) az do jezera.
V jezere nam Ben ukazuje cenotu a praminky sladke vody. Pri ceste zpet si u vjezdu do kanalu prohlizime maysky chram - takovy maly domek s obrazky krokodylu, kde indiani krmili krokodyly (oficialne to ale byla obet - davali jim cervene maso, nebo rybu). Dale nasledovalo asi to nejlepsi, co jsme na Yucatanu zazili. Dostavame plovaci vesty, ktere si nemame nandavat, na to Ben zalomi salto do kanalu a ze ho mame nasledovat a vestu pouzit jako lehatko. Mezi rybky a male krokodylky (Adam pry snad mozna cestou jednoho videl) se nam zprvu moc nechce, ale kdyz je sance zkropit Francouze, skaceme kufra. Dal nas unasi proud teple ciste vody, dno je asi dva metry hluboko, ale je na nej perfektne videt. Cestou Ben stale siri osvetu a my si uzivame plavby pod mangrovniky. Je to naprosto skvele, bohuzel asi po kilometru na nas ceka nase lod a pokracujeme opet vyssi rychlosti.
Dalsim bodem programu je spojeni laguny s morem. U more sedi pelikan a celkove je tu pomerne zivo. Pak se jeste zastavujeme na papousky, ale zjistujeme, ze jsou pomerne plasi, protoze kuprikladu do mist, kde jsme na ne cekali, vubec neprisli. Nevadi jedeme na obed. K jidlu jsme dostali, mimo jine, nejpalivejsi salsu v Mexiku - Habanero. Asi na tom neco bude, protoze i Lada, ktery tu vsechny salsy ji polevkovou lzici, rika: hm, je trosku ostra, pridava si.
Po obede jedeme na otevrenou cenotu. Cestou se opet dozvidame spoustu novinek o cenotach. Na Yucatanu nejsou reky, tedy normalni reky. Jsou tu pouze podzemni reky a cenoty vznikaji tak, ze se misty propadne strop. Take jsme se dozvedeli o krabikach, kteri brani provozu - je to modry krab, ktery zije v dirach v bazinach, ale do more chodi klast vajicka.
Cenota je take obrostla mangrovnikem, ale voda je naprosto uzasna, je dost hluboka, odhadem 6 metru, v nejhlubsim miste pry dvacet, ale je videt az na dno. Jeste ze mam bryle. Pod vodou je videt, ze jde skutecne o reku, protoze je podvodnimi jeskynemi spojena s dalsimi cenotami a voda zde skutecne mirne proudi - do jeskyne. Plavou tu rybky a Nemci, proste parada. Jo a abych nezapomnel, tahle cenota je posledni v rade a dal (tak 100 m) je uz jen more, takze voda se tu misi a je mirne slana.