16. den: Pan L tropi hlouposti

Ranni vstavani je dnes obvzvlaste neprijemne, po vcerejsi herni seanci se nam opravdu nechce. Ale rikame si hola hola Chichen Itza vola.
Po chvilce tapani mestem kupujeme jizdenky na busik a houfujeme se na nadrazi. Nastupujeme do autobusu a po chvilce zjistujeme, ze nekdo chybi. Ne, ne Kevin to neni. Je to pan L. Tak co ted. V autobuse jsme jen my a indiani. okolo autobusu jsou jen zamestnanci nadrazi. Co ted... Vymyslime ruzne teorie o zmizeni pana L. Je to trochu zahada, ztratit se na takhle malem a hlavne prehlednem nadrazi. Zkousime mobil. A kdopa nam to nepise: Dem v busu, co, odjozdi. Chlap gam poslal celou frontu po vas. Jede to taky tam. Pockam tam. Chce to zatnout zuby, schovat kudlu do kapsy a myslet na hezke veci. Marne premyslime jak je mozne, opustit skupinu ctyr na sebe tesne nalepenych lidi nastupujicich do autobusu a rozhodnout se pro dobrodruznou cestu 9000 kilometru od domova s nejakym chlapkem. Na tohle je logika kratka. Takze same hezke veci a vyjizdime. Po ceste nas zdrzelo vyprostovani dodavky z lesa. To je dalsi zahada, v drsnych zatackach na skalnich srazech v horach jsme nehodu nevideli, zde na placatem a rovnem Yucatanu hned druhy den. N0 jen at si pocka dobroduh...
V Chichen Itza na nas ceka jedno prijemne a jedno neprijemne prekvapeni. Pan L tu skutecne je. A ted ta spatna - vstupenka stoji 166 pesos. 51 je vstup a zbytek je na jakousi kulturu, asi prodavace suvenyru. No co se da delat, platime, vchazime.
Podle rady v pruvodci jdeme rovnou vysplhat na nejvyssi chram, nez se prizenou davy turistu. Trochu nam nas zamer kazi skutecnost, ze cely chram a vlastne vsechny stavby jsou oplocene. No nic. I tak je to zatim nejzdobenejsi a tim padem i nejlepsi navstivene indianske mesto. Je to tu fakt dobre, je to obrovske, se spoustou reliefu, zachovanymi hlavami opereneho hada, gigantickym hristem na pelotu dokonce s kruhy a podiem na vystavovani lidskych obeti, paradne vyzdobene reliefy lebek. Mezi tim vsim se prohaneji jesteri a prodavaci suvenyru. Nelitujeme ranniho vstavani, kolem poledne se sem zacinaji valit davy turistu.
Odhodlavame se k nakupu suvenyru - hamak. Takze vybirame prodavace a utocime. Pry 350 za bavlnenou a 320 za nylonovou. Tak to ani nahodou, na to nabizi slevu 2 za 500 a taska zdarma. Nechcem tasku. Tak indiane, kolik za 4? To bude velkoobchodni cena, dam vam to za 1000. 800 nebo nic. On ze 900. My 800. Tak prej 850 a taska. Tasku nechcem, 800. Tak 800 a ctyri tasky zdarma. Berem, uz nam smlouvani zacina jit.
Asi ve dve mame vse prohlednute a navic je tu neprijemne horko a prelidneno. Pravy cas vyrazit na pruzkum podzemi. Opoustime areal, davum valicim se dovnitr navzdory a nasedame na autobus. I s panem L, kteremu uz do ruky listek nedavame.
Ridic nas vysypal asi 5 km pred Valladolidem u odbocky na cenotu Dzitnup. V Chichenu nam rekli, ze je to kilometr, v pruvodci pisou dva, cedule ukazuje tri. Jdem pesky cestu nam zprijemnuji jesterky, nic velkeho, maji asi jen 30 cm (na Chichenu byly asi pulmetrove). Po pul hodine jsme u vstupu. Podle pruvodce 25 pesos, podle pani v okynku 52. Platime, vstupujeme do podzemi. Tohle je naprosta bomba. Jeskyne s malym otvorem ve strope, dole jezero tak 25x25 metru, pruzracne ciste se sumecky a plavcikem. Ti co maji plavky, treba ja, se jdou koupat. Po tichem oceanu trochu studene, ale po dvou tempech uz mi voda pripada naprosto bajecna. Je to jako plavat v krapnikove jeskyni. Nahore krapniky, netopyri, koreny stromu, dole ryby a clenite dno. Ve vode jsme tak pul hodiny, odchazime prave vcas, zrovna prijela hromada turistu. Dokonce potkavame dve cesky. Vlastne je dnes potkavame jiz podruhe, poprve na Chichen. Celkem jsme jiz potkali 4 Cechy a dva Slovaky vetsinu v Palenque.
Na zpatecni ceste chytame taxika. Teda on chyta nas. 50 pesos za osobu, to ale netusi s kym si zahrava. My klidne pujdeme pesky. No gracias. Bylo to rozhodne a jasne, chlapik to nezvladl a bere nas za 50 vsechny.
Po 14 dnech mame chut na nejake nemexicke jidlo. Jdeme na pizzu. A vyborne bereme 4x velikost grande (kazda zhruba 90 pesos), neodradil nas ani prodavac, ktery se snad trikrat ptal jestli opravdu grande, ani ctyri chlapi vedle nas, kteri si davaji jednu grande dohromady.
S nasi pizzou se presouvame na namesti, nejprve je nutne odehnat prodavace suvenyru, pak otevirame krabice. Po dvou kouscich (pan L po ctyrech - mel narocny den) jsme plni, aha uz chapeme....